|
Zpomalené vlny naráží na břehy,
plazí se uvadající stíny.
Již záhy skropí nás deštěm něhy
svítaní, paprsky svými syny.
Perleťový odlesk září v písku,
snad klenot moře ukrytý?
Má lasturu za svou misku
polévkou slanou zalitý.
Jak schne pás nejdelší,
co obepíná zemi jako šev.
Stopy krejčího se blyští.
V perlách prohání se lev.
Příliv vlnící hřívou větrnou,
bouří víc než vichr oceán
Zrnka jako tříšť za skálou
letí, dráp když zatne pán.
Hry kočky, myších vlnek.
Teče zlato v azurovém šperku.
Sluncem zrozený život myšlenek,
Krása to zlaté s modrou v celku.
Utíkej slunce, přes slzy moře
a rozvesel tak jeho tvář.
Nezapadej! Oddal hoře!
Teď ještě zlatý máme čas?
| 
